Ďábelská topinka

Čekala jsem návštěvu na večeři, tak bylo potřeba vymyslet, co bych tak mohla zvládnout a zároveň i stihnout po příchodu z práce (jako správné začínající kuchtičce mi všechno strááášně trvá :-)). Takže to vyhrála ďábelská topinka.

No a musím říct, že na prvotinu to vůbec nebylo špatné :-)

K zamyšlení

Včera jsem si na netu přečetla článek, který se jmenoval "Verše, které je třeba přečíst 2x"... V předmluvě mě zaujalo, že prý na podruhé bude můj názor na níže psané dílo úplně jiný, než při prvním čtení... Blbost že? Taky jsem si říkala...

Jsem součást ztracené generace
A odmítám uvěřit, že
Já můžu změnit tenhle svět
Chápu, že vás to šokuje, ale
«Štěstí máš uvnitř sebe»
Je ve skutečnosti pustá lež
«Štěstí ti dají peníze“
A ve třiceti řeknu svému dítěti, že
Není to nejdůležitější v mém životě.
Můj šéf musí vědět, že
Má zásada je:
Práce
Je důležitější než
Rodina
A tohle si poslechněte:
Od pradávna
Lidé žijí pro svou rodinu.
Ale dnes platí:
Společnost už nikdy nebude taková jako dřív.
Odborníci tvrdí:
Za třicet let oslavím deset let od rozvodu.
Nevěřím, že
Budu žít v zemi, kterou sám vybuduju
V budoucnosti
Se ničení přírody stane normou.
Nikdo nevěří, že
Dokážeme uchránit naši nádhernou planetu.
A samozřejmě
Moje generace už je ztracená
Je hloupost myslet si, že
Je naděje.

Tak, a teď si to přečtěte ještě jednou, jenom odspoda nahoru...

Dobré, že? :-)

A poučení z tohoto článku? Na úhlu pohledu opravdu záleží ;-)

Moje třicítka

No, ne že bych z tohoto věku měla úplně radost... To vůbec. Spíš naopak, člověka tahle skutečnost tak nějak přiměje přemýšlet a rekapitulovat, čeho doposud dosáhl, čeho nedosáhl, co a jak dál... No, nic moc úvahy. Trochu depresivní...

Ale já mám to štěstí, že mám kolem sebe lidičky, co mě z pochmurných myšlenek dokázali dostat :)

Srdíčkové hodiny díky mamči konečně visí :)

Dostala jsem kouzelný "30" hrníček a hecla se a upekla štrůdl :)

A 30 rudých růží rozradostní i to nejsmutnější srdíčko... nemám slov, jsem šťastná žena :)))

Jsem šťastný člověk... Sice 30-ti letý, ale šťastný :)

Moje první svíčková

Láska prý prochází žaludkem... a já bych se jednou ráda vdala, tak bylo třeba se už konečně naučit vařit. Přece jenom už je ze mě velká holka. Neumět vařit do 30, to se možná dá ještě nějak omluvit, ale když se tento věk přiblíží, člověk zpozorní... a tak jsem se už musela začít trochu v té kuchyni snažit. A jelikož byla třicítka blíž, než se mi zamlouvalo, bylo třeba přeskočit začátečnické lekce a skočit rovnýma nohama do pokročilé školy vaření... takže obávaná SVÍČKOVÁ!!!

S pomocí mamči a "Kuchařky pro dceru" to ale nebyl nejmenší problém a nakonec jsme si i všichni pochutnali :)

800g masa, byla toho fakt hromada

Po hodině pečení to už tak velká hromada nebyla

Nakonec z masa zbyl kousíček, co by se pomalu vlezl do dlaně

Ale hlavní je, že chutnalo :)

Mňamka to byla, jsem zvědavá, co vyzkoušíme příště :)